První chladnější ráno, topení naskočí a radiátor v obýváku je dole příjemně teplý, nahoře ale studený jako okenní parapet. V trubkách k tomu něco šplouchá a bublá, jako by se za zdí vařila polévka. Nic neprasklo, nic neteče, a přesto se byt dlouho nezahřeje, protože v horní části tělesa sedí vzduchová bublina a nepustí do radiátoru horkou vodu. Přes léto, kdy soustava stála, se vzduch nahromadil v nejvyšších místech a po zapnutí kotle se přesunul tam, kde vadí nejvíc. Odvzdušnění zvládne většina lidí za deset minut a s nástrojem za pár desítek korun, jenže se při něm hlídají tři věci, na které rychlé návody zapomínají: pořadí radiátorů, tlak v soustavě a fakt, že vzduch není jediný důvod, proč těleso nehřeje. Začátek října je na to dobrý čas, protože topení se teprve rozbíhá a drobné závady se ukážou dřív, než přijdou mrazy a plné diáře topenářů.
Vzduch, nebo kal: poznáte to podle toho, kde je radiátor studený
Studený nahoře je vzduch, studený dole je kal.
Vzduch je lehčí než voda, a proto se drží v nejvyšším místě tělesa i v nejvyšším patře domu, takže vedle studeného vršku ho prozradí šumění v potrubí a slabší topení v horních místnostech. Kal z koroze se naopak usazuje na dně a spodní část radiátoru zůstává chladná, i když je těleso plné vody. Druhý případ odvzdušněním nevyřešíte, ať ventil otevřete kolikrát chcete, a proto tohle rozlišení udělejte dřív, než sáhnete po klíčku. Další vodítko dá voda, která z ventilu vyteče: čirá nebo lehce nažloutlá je v pořádku, černá či šedá znamená magnetit, tedy produkt koroze, který postupně zanáší tělesa, čerpadlo i výměník kotle.
Co si připravit
Základem je odvzdušňovací klíček se čtyřhranným nástavcem, který v hobbymarketu nebo na e-shopech vyjde zhruba od 25 do 180 Kč podle toho, jestli má nádobku na vodu. K tomu hadr a malá miska. U některých ventilů stačí plochý šroubovák, čtyřhranný ventil ale kleštěmi nepovolujte, snadno ho strhnete a pak kape. Automatický plovákový ventil, který se našroubuje místo ručního a odvzdušňuje průběžně sám, stojí zhruba 120 až 270 Kč. Nekupujte ho do každého radiátoru. Do jednoho tělesa v nejvyšším patře, které se zavzdušňuje pořád dokola, dává smysl, ale je to záplata, protože příčina je někde jinde a ventil ji jen přikryje.
Odvzdušnění v domě s vlastním kotlem krok za krokem
Postup je u většiny rodinných domů stejný a celý vychází z jediné věci: vzduch stoupá, takže ho musíte pustit z těles ve chvíli, kdy se v soustavě nic nehýbe.
- Přečtěte si hodnotu na manometru kotle a zapište ji, ať víte, z jakého čísla vycházíte.
- Vypněte kotel i oběhové čerpadlo a nechte soustavu zhruba půl hodiny ustát. Voda z tělesa může být velmi horká a běžící čerpadlo by bublinky rozhánělo po celém okruhu, místo aby je nechalo vystoupat k ventilu.
- Termostatické hlavice otevřete naplno.
- Začněte nejnižším radiátorem v domě, podložte nádobku, kolem ventilu omotejte hadr a ventil povolte nejvýš o půl otáčky.
- Až syčení vystřídá souvislý pramínek vody bez bublin, ventil zavřete; netahejte ho silou, stačí lehce dotáhnout.
- Pokračujte po patrech nahoru, jinak byste horní tělesa museli odvzdušňovat podruhé.
- Nakonec zkontrolujte tlak, případně dopusťte vodu, zapněte kotel a ověřte, že tělesa hřejí rovnoměrně.
V rámci jednoho podlaží se zdroje rozcházejí: jedni radí začít u tělesa nejblíž kotli, druzí u nejvzdálenějšího od vstupu topení. V běžném domě je rozdíl malý a rozhoduje svislé pořadí zdola nahoru. Odvzdušňování za chodu čerpadla se nevyplatí, voda se pohybuje, bublinky se nestihnou usadit u ventilu a za pár dní děláte všechno znovu.
Jaký má být tlak a kdy dopustit vodu
Po odvzdušnění tlak vždycky trochu klesne, protože ze soustavy odešel objem vzduchu, a proto je kontrola manometru povinná součást postupu, ne volitelný dodatek. U rodinného domu se za studena orientačně uvádí 1 až 1,5 baru, jiné servisní příručky počítají s rozmezím 1 až 2 bary a rozdíl dělá hlavně výška soustavy. Hrubé pravidlo říká přibližně 0,1 baru na každý metr výšky mezi manometrem a nejvyšším tělesem plus malá rezerva, odborné texty uvádějí vzorec výška v metrech krát 0,1 plus 0,5 baru. U dvoupodlažního domu s kotlem ve sklepě, kde je nejvyšší radiátor zhruba šest metrů nad manometrem, tak vychází orientačně 1,1 baru, kdežto u přízemního bungalovu číslo nižší. Přesný rozsah ale stanovuje výrobce kotle a v návodu ho najdete spolu s vyznačeným zeleným polem na manometru, takže obecné poučky berte jen jako kontrolu, že něco není úplně mimo. Po zatopení tlak o pár desetin baru stoupne, protože se voda teplem rozpíná a přebytek pojme expanzní nádoba, a to je v pořádku.
Dopouštět se má za studena, pomalu a s očima na manometru, obvykle do středu zeleného pole, a plnicí ventil pak pečlivě zavřít; zapomenutý a nedovřený kohout je častá příčina plíživě rostoucího tlaku. S čerstvou vodou se do soustavy dostal i vzduch, takže nejvyšší tělesa odvzdušněte znovu. Háček je v tom, že každé dopuštění něco stojí: voda z kohoutku nese kyslík a minerály, které živí korozi a usazují vodní kámen na nejteplejších plochách, tedy ve výměníku kotle. Jednou za sezónu to soustava přežije, jenže když tlak klesá opakovaně, dopouštěním netopíte líp, jen maskujete únik. U části výrobců kotlů a tepelných čerpadel je navíc kvalita topné vody (norma VDI 2035) podmínkou záruky, takže u nového zařízení nejdřív otevřete záruční podmínky a teprve potom hadici.
Panelák a bytový dům: co zvládnete sami a co patří správci
V domě s ústředním nebo dálkovým topením žádný kotel nevypínáte, protože čerpadla a tlak řeší kotelna nebo výměníková stanice. Jednotlivý radiátor s odvzdušňovacím ventilem můžete odvzdušnit stejně jako v domě, ale dejte vědět správci nebo předsedovi SVJ: když se odvzdušňuje několik bytů najednou, klesá tlak v celé soustavě a někdo ji musí dopustit. Pořadí se tu liší od rodinného domu, protože některé servisní firmy v bytovém domě doporučují jít odshora dolů, aby se bubliny nehnaly k sousedům nad vámi. Řiďte se proto pokyny správce, v části domů se dokonce pořádají odvzdušňovací dny, kdy lidé na jedné stoupačce otevřou ventily současně a vzduch se vypustí v nejvyšším bytě. Hřeje-li celý dům kromě posledního patra, vzduch sedí v nejvyšším bodě stoupačky a k němu se z bytu nedostanete. Tlak v soustavě nastavuje správce nebo dodavatel tepla podle výšky budovy, takže vy ho neupravujete.
Zvláštní kapitola je, kdy vám topení v bytě vůbec začne hřát. Podle vyhlášky č. 194/2007 Sb. trvá otopné období od 1. září do 31. května, dodávka tepla se ale zahajuje až tehdy, když průměrná denní teplota venku klesne pod 13 °C ve dvou dnech po sobě a podle počasí se nečeká zvýšení nad tuto hranici. Průměr se počítá jako čtvrtina součtu teplot z 7:00, ze 14:00 a z 21:00, přičemž večerní hodnota se počítá dvakrát. Vyhláška upravuje dodávku tepla do bytů a nebytových prostor; kdo topí vlastním kotlem, zapíná, kdy uzná za vhodné. Plánované opravy a údržba, které mohou vytápění omezit, se podle ní provádějí mimo otopné období, a hromadné odvzdušnění stoupaček tedy patří spíš na jaro než do chladných měsíců.
Radiátor je studený i po odvzdušnění
Když z ventilu vyšla voda hned a těleso stejně nehřeje, vzduch to nebyl. Čtyři nejčastější viníci vypadají takto:
- Zatuhlý ventil pod termostatickou hlavicí. Sundejte hlavici a prstem zkuste zatlačit na kolík pod ní; pokud nejde stlačit nebo se nevrací, ventil přes léto zatuhl a vymění se.
- Kal na dně tělesa. Radiátor je dole studený, nahoře hřeje, a pomůže jedině proplach nebo chemické čištění soustavy, které podle ceníku jedné pražské servisní firmy začíná zhruba od 8 000 Kč.
- Příliš nízký tlak, protože pod jedním barem voda špatně doputuje k nejvzdálenějším tělesům.
- Nevyvážená soustava, kdy se průtok mezi radiátory rozdělí nerovnoměrně a vzdálená tělesa dostanou málo vody; vyvažování se dělá s měřením, ne od oka, takže tady už patří práce topenáři.
Jiná věc je vzduch, který se vrací každé dva tři týdny. Zdravá uzavřená soustava ho téměř nenabírá, takže pokud odvzdušňujete pořád, někde se nasává: vadná nebo špatně natlakovaná expanzní nádoba, netěsný spoj, koroze, která uvnitř tvoří plyny. Stejným směrem ukazuje tlak, který po každém zatopení vystřelí tak, že pojistný ventil odkapává. Je to práce pro servis, ne pro další dopouštění.
Kolik stojí topenář a kdy se ho vyplatí zavolat
Hodinová sazba topenáře se podle přehledů cen pohybuje zhruba mezi 500 a 850 Kč a k ní přibývá výjezd, často od 500 Kč. Ceníky firem uvádějí odvzdušnění radiátorů s doplněním tlaku od zhruba 800 Kč plus materiál, pohotovostní servis v Praze počítá odvzdušnění od 1 900 Kč a doplnění tlaku od 2 000 Kč. Lepší volba pro člověka, který se bojí otáčet ventilem, je objednat se na začátku sezóny a nechat si ukázat, jak to jde, než čekat na první velký mráz, kdy mají servisní firmy nejvíc práce. Zavolejte hned, pokud je černá voda, tlak klesá opakovaně, pojistný ventil kape nebo se studená tělesa shlukují v jedné části domu. To všechno jsou příznaky, které odvzdušnění nevyřeší.
Dvě drobnosti na stejné odpoledne
Když už máte otevřené termostatické hlavice a jdete od tělesa k tělesu, protočte je ručně z minima na maximum a zpět. Hlavice a ventily, které přes léto stály, občas zatuhnou, a v listopadu pak zjistíte, že pokoj netopí, i když vzduch v soustavě není žádný. Druhá věc zabere minutu: hodnotu z manometru po odvzdušnění a dopuštění napište fixem na lepicí štítek a nalepte ho vedle kotle. Za měsíc se podíváte, jestli ručička stojí na stejném čísle, a když ne, víte o úniku dřív, než vás o něm informuje studený radiátor.